Farmářka Elicenia, celým jménem Maria Elicenia Chilito Guaca, je poměrně mladá a velmi usměvavá farmářka. Potkaly jsme ji na konci roku 2022 díky iniciativě Campamento de mujeres cafeteras, kterou založila “naše” Ana Glorie. Elicenia a její manžel hospodaří na malé farmě s úsměvem a celou svou rodinou vplouvají do produkce výběrové kávy. Z práce jsou nadšení, chtějí zlepšovat jednotlivé postupy prací i zpracování kávy. Elicenia všem svým dětem předává lásku k zemědělství, ale také odpovědnost, která je velmi důležitá.
Všechny své děti učí, že i na venkově mohou mít dobrou budoucnost a každý z nich má na starosti svůj lot kávy. Zároveň ale klade důraz na to, aby každé z jejich dětí studovalo.
Jako mladá si nikdy nepředstavovala, že na venkově zůstane, přestože mezi kávovníky vyrůstala. Kávu pěstovali už její prarodiče, ale když dospívala, chtěla se jako mnoho dalších vydat do města “za lepší budoucností”. Když jí bylo 18 let, zaplatili ji rodiče studium v nedalekém městě Pitalito. Zároveň se školou si udělala také kurz zaměřený na kontrolu kvality kávy a propadla kávovému světu. Začala si kávy i práce svých rodičů a prarodičů více vážit a pokračovala v dalším vzděláváním zaměřeném na produkci kávy. Pomalu se tak začala dostávat i k výběrové kávě. Na jednom takovém kurzu potkala i svého současného manžela. Po pár letech práce v oboru ve městě, se rozhodla, že je na čase vrátit se přímo na farmu. Její manžel už nějaký pozemek měl, společně tam nasázeli více kávovníků a postupně přikupovali další půdu.
Bylo a je to náročné, ale vždycky jsme doufali, že najdeme někoho, kdo naši práci docení. Časem by chtěli provozovat agroturistiku a produkovat kávu té nejvyšší kvality. Mým snem je předávat své zkušenosti dětem a mladým lidem z našeho okolí, mít vlastní coffee lab s pražičkou a moci tak nabídnout kompletní servis. A také aby naše káva byla známá ve světě a abych ho díky ní mohla poznat i já.
Farmu jsme koupili společně s mým manželem. Díky jeho práci, kdy se nechal najímat na okolních farmách, jsme postupně splatili první část farmy. Na druhou část jsme si vzali půjčku, kterou jsme si rozdělili a tu ještě splácíme.
Když jsme se na farmu nastěhovali, neměli jsme tu žádné zázemí, nebyl tady dům a “beneficiadero”, kde se káva zpracovává, bylo ve špatném stavu. Měli jsme jen malou nádrž a základní odslupkovávačku. Kávy bylo na našem pozemku pomálu, jenom pár stromků odrůdy caturra.
V současnosti máme nové zařízení na zpracování kávy, které se jmenuje “eco-mill”. Skládá se ze 4 nerezových nádrží se svou promývačkou. Toto zařízení je šetrné k životnímu prostředí, protože díky němu nespotřebujeme téměř žádnou vodu. Na sušení máme africké postele – marquesinas a také mechanické silo.
Sběr a zpracování jsou na farmě velmi tradiční a typické pro malé farmy v Kolumbii. Po ruční sklizni nechají farmáři třešně ve stínu roztažené na plachtách a to obvykle jeden den. Druhý den se třešně nasypou do nádrže a nechají se tam celý den. Třetí den se káva zbaví slupek v mechanickém mlýnu a odslupkovaná zrna putují do velkých nádrží z nerezové oceli, kde zůstávají další den ponořené do vody. Následující den zrna promyjí a hned je rozloží k postupnému sušení.
Po sběru se třešně nechaly ve stínu volně na vzduchu po celých 24 hodin. Poté dalších 24 hodin v nádržích eco-millu. Třetí den se třešně odslupkovaly a dalších 24 hodin zrna zůstala ponořená do vody. Čtvrtý den byla zrna promyta a začalo jejich sušení, to trvalo 10 dní. Poté byla káva v parchmentu uchována po dobu jednoho měsíce.